10 January, 2014

History of TEP

Historie TEP v letech 1977-1985 (TransEquatorial Propagation) na 144 MHz

(především na základě zpráv z Radioamatérského zpravodaje)


NOVÝ SVĚTOVÝ NOVÝ SVĚTOVÝ REKORD V PÁSMU 145 MHz
Jak se dozvídáme, podařilo se stanicím YV5ZZ z města Caracas  na jedné straně a  LU1DAU a LU7DJZ z města La Plata (asi 50 km JV od Buenos Aires) na straně druhé navázat dne 29.10.1977 o 0230 GMT spojení v pásmu 145 MHz, čímž překonali vzdálenost 5143 km a vytvořili nový světový rekord. YV5ZZ, LU1DAU a LU7DJZ pracují pravidelně každý den mezi sebou v pásmu 50 MHz, když je signál v pásmu 6m velmi silný, zkoušejí  to obyčejně v pásmu 2m a tentokrát se to podařilo. V 0230 GMT byly zachycené první signály, které byly silné, spojení pokračovalo až do 0310 GMT CW, potom se operátoři stanic přeladili na SSB a spojení pokračovalo až do 0430 GMT. Dne 30.10.1977 opět pracovali v pásmu 6m, ale spojení v pásmu 2m se už nepodařilo. Vzhledem k tomu, že trasa spojení probíhá přes rovník, šlo pravděpodobně o šíření přes extrémně vybuzenou vrstvu F2 anebo šíření odrazem od sporadické vrstvy E. Oba tyto druhy šíření se v rovníkových oblastech velmi často vyskytují.

RZ 1/1978

Telegrafní signály stanice TU2EF na kmitočtu 144,2 MHz byly v červnu minulého roku přijímány stanicí PY2OB v Sao Paulu. Jde pravděpodobně o první registrované signály, které překlenuly Atlantik s tímto kmitočtem.
RZ 2/1978

VKV rubrika RZ 1/1978 přinesla zprávu o tom, že jihoamerické stanice YV5AA, LU7DJZ a LU1DAU vytvořily nový světový rekord v pásmu 145 MHz. Svá spojení opakovaly 2. října minulého roku. 7.listopadu pracovala stanice YV5AA s LU7DJZ a dalšími stanicemi LU3AAT a LU3EHM. Podobné podmínky se opakovaly 25. listopadu, kdy mezi 1830 až 2130 místního času pracovaly stanice YV6ASU a YV5ZZ s LU8BF, LU1DAU, LU7DJZ, LU3AAT, LU9AEP a LU0EO. Na obou stranách byly použité jen vysílače QRP, i když je nutno uvážit, že v amerických podmínkách se za QRP někdy považuje i 50 W. Tato „super DX“ spojení jsou výsledkem pravidelné práce na VKV a pravidelného sledování transequatoriální sporadické vrstvy E. Snad by to šlo i od nás, kdyby se našla vhodná protistatnice v Africe
RZ 3/1978

5054 KM Z YV DO LU NA 145 MHz
V minulých číslech RZ jsme přinesli správu o novém rekordu v pásmu 145 MHz mezi stanicemi YV5ZZ na jedné a  LU1DAU a LU7DJZ na straně druhé. Spojení bylo uskutečněno za pomocí transekvatoriální  rovníkové sporadické vrstvy. E. Edgar YV5ZZ ex -DL3GD ochotně sdělil několik informací o použitých zařízeních.
YV5ZZ - QTH Boca de Uchire nedaleko Caracasu na pobřeží Karibského moře: transceiver TS-700 s výkonem asi 250 W, anténa 2x10Y s možností přepnutí na horizontální nebo vertikální polarizaci.
LU1DAU - QTH La Plata asi 50 km JV od Buenos Aires: elektronkový konvertor s 417 A na vstupu, vysílač řízený krystalem, asi 100 W vf do zkřížené 2x10Y pro pravotočivou polarizaci.
LU7DJZ - QTH asi 30 km JV od Buenos Aaires: tranzistorový konvertor, krystalem řízený vysílač s asi 80 W vf do 14Y pro horizontální polarizaci.
Pro zajímavost třeba dodat, že obě brazilské stanice použily krystalem řízené vysílače, které používají pro práci přes OSCAR 7/A. Po těchto spojeních pracoval  YV5ZZ dna 7 11.1977 znovu s LU7DJZ, ke kterému přibyli i LU3AAT  a LU3EMH, kteří pracovali AM a kterých nosné vlny přijímal už při prvních spojeních. Dne 25. 11 .1977 se do pokusů zapojil i YV6ASU a spolu s YV5ZZ pracovali s LU8BF, LU1DAU, LU7DJZ, LU3AAT, LU9AEP a LU9EO.

Congrats!  OK3CDI
RZ 4/1978
Anténa YV5ZZ pro 144 MHz - 16x9el Yagi používaná pro EME v roce 1978 (QST 2/1979).

ZE SVĚTA TEP
Zdá se, že se radioamatéři v Jiřní Americe naučili využívat transequatoriální šíření v pásmu 145 MHz k „Super DX" spojením. Po spojeních mezi stanicemi YV a LU, které byly během léta na jižní hemisféře vícekrát opakované a o kterých jsme informovali prostřednictvím RZ, byly navázané další spojení ve dnech 12. a 13.2. mezi LU3AAT, LU5DJZ a LU8DIN na jedné straně a KP4EOR na straně druhé, resp. také mezi LU3AAT a DL2GG/YV. Nejdelší oboustranné spojení bylo dosáhnuté mezi KP4EOR (18°22‘N a 65°58‘W) a LU5DJZ (QTH Punta asi 8 km jižně od Mar del Plata) asi 6360 km. Večer 16. 2. 1978 mezi 0000 až 0230 GMT pracoval YV6ASU s asi 10 různými stanicemi z LU na SSB při silách až 59 + 20 dB. Večer 18. 2. mezi 0010 až 0015 GMT pracoval znovu LU3AAT s KP4EOR a spojení poslouchal CX8BE v Montevideu, avšak pravděpodobně proto, že zařízení CX8BE je skutečně QRP (10 W a 4Y) se spojení dosáhnout nepodařilo. Ve dnech 20. a 22.2. se šíření  TE znova opakovalo a bylo navázané množstvo spojení, a ani jediné nebylo kratší než 5000 km. Těchto pokusů se zúčastnili stanice KP4EOR, KP4RF, LU2DDR, LU2DDU, LU3AAT, LU1DAN, LU4DYH, LU5DJZ, LU6OCA, LU8DIN, LU9ED, YV5ERW, YV5ZZ, YV6ASU a DL2GG/YV. YV5ZZ sledoval také pásmo 433 MHz a 13.2. se mu podařilo na 432,150 MHz - na frekvenci vstupného kanálu OSCAR 7/B přijímat „roztřesený‘ signál RST 519 od LU3AAT, který pracoval „via OSCAR‘ po dobu asi 30 sekund. Pro úplnost ještě zařízení KP4EOR: TX - Henry GN2 asi 600 W vf, ant. 4x 8Y ve výšce asi 20 m nad úrovní okolí.
South African Transequatorial Propagation Team
únor 1979: L/R - Fred Anderson ZS6PW (Team Leader), John McCoy ZS6JM, Doug Hutchenson ZR6JH, Dave Larsen ZS6DN - Antenna: 144 MHz KLM Stack Array - 4x 16El yagi
Známý Georgis SV1AB povzbuděný zkušenostmi jihoamerických radioamatérů zorganizoval v měsících březnu a dubnu 1978 každodenní testy na 144.100 MHz mezi SV, LZ, 5B4, IT9 a 9H na jedné straně a ZE a ZS na straně druhé. Pozn. red.: Podle informací, které poskytl LZ1AB při svém návratu z konference I. oblasti IARU v Miskolci Ondrejovi OK3CDI v Košicích a které při konferenci získal OK1PG, je stav transequatoriálních pokusů mezi Evropou a Afrikou k polovině dubna t. r. následující. Dne 31. 3 poslouchal SV1AB maják ZS6PW (ORB 6934 km). Totéž se opakovalo ve dnech 2. a 3 dubna. 8. dubna pracovaly kyperské stanice 5B4AZ a 5B4WR mezi 1726 až 1810 se ZE2JV na kmitočtu 144,118 MHz, ORB asi 5850 km. O další dva dny později opakoval ZE2JV spojení s 5B4WR opět kolem 18. hodiny a 11. dubna poslouchal ZS6LN kyperský maják 5B4CY při QRB 6340 km. Zatím nejdelší o zároveň rekordní spojení se v Evropě podařilo dne 12. dubna t.r., kdy SV1AB pracoval se stanicí ZE2JV v době mezi 1800 až 1805 a překlenutá vzdálenost je 6270 km.
(5-Nov-1978 17:20 SV1DH KM18UA ZS6DN KG44DC RX only
 
http://www.vhfdx.net/sounds/zs6dn2.mp3 )
RZ 6/1978

Několik posledních rubrik VKV v RZ se zmiňovalo o úspěšných transequatoriálních pokusech v pásmu 145 MHz mezi oběma Amerikami a mezi Evropou a Afrikou. OST 5/1978 přineslo zprávu o dalších mezi Austrálií a Japonskem. Koncem minulého roku poslouchal VK8ZCJ několik japonských stanic a letos 10. února VK8WJ z Darwinu pracoval s JH6TEW v Kikuči. Australská stanice používala vysílač 10 W a 2x 5Y, japonská ‚měla vysílač 30 W a anténu 10Y. O dva týdny později opakoval spojení s JH6TEW i VK8ZCJ pod novou značkou VK8GB. Překlenutá vzdálenost mezi Darwinem a Kikuči je 5053 km a je obdobná vzdálenosti mezi Caracasem a Buenos Aires.
(Zpracováno podle zahraničních radioamatérských publikací.) RZ
RZ 7-8/1978

AUSTRÁLIE - JAPONSKO NA DVOU METRECH
Jsou lidé, kteří - ne bez přídechu trpkosti - tvrdívají, že vývoj radiotechniky je v podstatě ukončen. Všechno už bylo objeveno a vynalezeno a co ještě zbývá, to už se vymyká amatérským možnostem. A ta průkopnická doba prvních uskutečněných spojení mezi státy a mezi kontinenty, počínaje prvním Motyčkovým spojením Československa se zahraničím na krátkých vlnách, je pryč, dnes už je možno jet jen ve vyježděných kolejích a nic jiného . . . . Je to opravdu tak?
Když ing. Burian OK2AT (nyní OK2PAT) a J. Kubík OK1AF udělali v roce 1934 spojení mezi Čechami a Moravou v pásmu pěti metrů na vzdálenost 40 km, byl to československý rekord. Není tomu tak dávno, co jsme čítali v příručkách i v různých pojednáních, že dálkové spojení na vlně dva metry není možné. A teď čteme, že v pásmu 145 MHz bylo navázáno spojení mezi Austrálií a Japonskem.
25. října loňského roku zachytil VK8ZCJ (nyní VK8GB) na 2 m signály z Japonska. Domluvili si s Noriteru Tajirim JH6TEW skedy na 10 a 6m, popř. pokusy na 2 m a to na 144,1 MHz. JH6TEW studuje prvním rokem na vysoké škole a nosí, v Japonsku tradičně povinnou, černou studentskou uniformu. Skedy byly sjednány každodenní v 1130 GMT (2030 JST) na 6 m, resp. na 2 m. Pokuď to na 6 m nešlo, byl další sked v 1145 GMT na 10 m.
19. a 20. února nebylo slyšet nic oni na jednom ani na druhém pásmu. Na 2 m to oni nezkoušeli. 21. února ve 1237 GMZ zachytil VK8GB signály JH6TEW RS 41 na 6 m. JH6TEW uslyšel jen slabounké signály, ze kterých vyluštil VK, ale nevěděl, je-li to VK8GB nebo VK8VV. Během necelé půlhodiny se VK8VV objevil na 6 m silou S 9.
Následujícího dne to na 6 m nešlo vůbec, ale podařilo se čtyřicetiminutové spojení v pásmu 10 m. 23. února ve 2020 JST, tj. 1120 GMT, uslyšel JH6TEW na 6 m VK8VF silou 59+. Za 10 minut na to navázal na 6 m spojení s VK8GB i VK8VV a ve 2035 JST přeladil na 2 m. V následujících 15 minutách signály mezi Austrálií a Japonskem pronikly sice oběma směry, ale vyměnit reporty se však nepodařilo.
24. února pracovala stanice VK8GB se stanicemi z distriktu JA4 s reporty 59. Pak přešla na obvyklý sked na 144,1 MHz. Tento kmitočet však byl rušen telegrafií a operátor tedy přeladil na 144,11 MHz a v 1153 GMT volal „CO 2 m". JH6TEW dodržel ujednaný sked, ale nic neslyšel. Už to chtěl vypnout, když v 1159 GMT uslyšel VK8GB. Rychle nasadil sluchátka, odpojil reproduktor a místo něj připojil magnetofon. Zavolal a ze šumu se zřetelně ozval hlas VK8GB: „Thank you very much, you are 52, fifty two . . .". Vzájemně si vyměnili reporty a tím je spojení podle amatérských hledisek považováno za navázané. Podmínky se pak rychle zhoršily, takže kdyby VK8GB to svoje „CQ 2 m" ještě trochu protáhl, už by se spojení nepodařilo navázat. VK8GB měl FT-101E a FTV-250. Do 22. února vysílal s deseti watty, od 23. února připojil lineární zesilovač 100 W PEP. JH6TEW má TS-700GII. Obě stanice používají desetiprvkové směrovky.
Redakce japonského časopisu CO, z jehož 4. čísla jsme čerpali tyto informace, spočítala překonanou vzdálenost na 4992 km. Toto transequatoriální (TE) spojení není tedy světovým rekord co do vzdálenosti. V loňském roce bylo dosaženo spojení mezi stanicemi YV5ZZ a LU1DAU na vzdálenost 5044 km a letos 12. února mezi stanicemi KP4EOR a LU5DJZ na vzdálenost 6155 km. Další dálkové spojení TE se podařilo mezi KP4EOR a LU8DIN aj. (10 W na 145,1 MHz). Tato spojení, jakož i spojení JA-VK byla SSB. V březnu a dubnu t. r. byla také navázána TE spojení 5B4AZ a 5B4WR s ZE2JV při QRB 5850 km a SV1AB-ZE2JV 6270 km. V minulém roce poslouchal PY2OB v Sao Paulo telegrafní signály TU2EF na 144,2 MHz.
Spojení Japonsko-Austrálie je na 145 MHz událostí velkého významu. Pro nás je zajímavé i strategií a taktikou pro jeho uskutečnění. My už nemůžeme na 50 MHz vysílat, ale poslech v tomto pásmu nám může ledacos zajímavého prozradit.
OK1YG
RZ 10/1978

NOVÝ SVĚTOVÝ REKORD
Dne 13. února 1979 by překonán světový rekord v pásmu 145 MHz transequatoriálním spojením mezi SV1DH a ZS6DN v 1810 GMT. Překlenutá vzdálenost je 7117km a o tři dny později byly opět slyšeny signály stanice SV1DH ještě dále - až v Durbanu,
OK1AOJ
RZ 3/1979

Z PÁSEM VKV
Dne 19. března t.r. v 1808 po dobu 2 minut slyšel PE1ALM na 144,130 MHz po dvacetidenním sledování maják ZS6DN z Pretorie. Vzdálenost je větší než 8000 km.

RZ 4/1979

K NOVÝM SVĚTOVÝM REKORDŮM NA VKV
Transekvatoriální šíření určuje v současné době vývoj světového rekordu na 145 MHz pozemským šířením. Nejdříve to bylo spojení ZE2JV-5B4WR (5978 km), potom 12.2.1978 KP4EQR-LU5DJZ (6331 km) a 13. 2. 1979 bylo úsilí skupiny TESSA (Transequatorial Study Group) dovršeno spojením mezi SV1AB (Atény) a ZS6DN (Pretorie) na vzdálenost 7117 km po dobu 15 minut s reporty RS 52 oboustranně. Signály CW na kmitočtu 144,130 MHz byly silně zkresleny šumovým rušením na obě strany od přijímaného signálu. Spojení SSB bylo neúspěšné, byla slyšet pouze modulace zmíněného šumu v rytmu slabik hovoru. QRB 7117 km se podařilo prodloužit na 7127 km o tři dny později, kdy pracoval ZS6DN s SV1AB (asi 10 km severně od SV1DH). Reporty byly opět RS 52 se šumovým rušením, doba spojení asi 10 minut. V téže době dokonce SV1AB slyšel ZS5C (Durban) a to je ještě asi o 400 km dále a SV8JE (ostrov Kefalina) také poslouchal ZS6DN v době 1800-1825 GMT, ale nemohl bohužel vysílat.
O 14 dní později (5. 3. 1979) následovalo zatím nejdelší „otevření‘ TEP (1750-1845 GMT), kdy ZS6DN měl spojení s SV1DH a k nim se připojil ZS6LN (Pietersburg). Celý kroužek udržoval spojení téměř hodinu.
 (3-Feb-1979 18:30 SV1DH KM18UA ZE2JV  KH52ME RX only http://www.vhfdx.net/sounds/ze2jv2-6.mp3 )
Používaná zařízení nepředstavují žádné zázraky:
SV1AB - 200 W vf do antény Tonna 16Y,
SV1DH - 300 W vf do antény Jaybeam 14 prvků parabeam,
ZS6DN - 100 W vf do antény 4x10Y.
Lze tvrdit, že i pro stanice OK by případné dlouhodobé pokusy s TEP nemusely být bezpředmětné, protože elevační úhly u stanic SV byly pro maximální signály poměrně velké (až 20°). Pro zájemce uvádíme ještě další zajímavé podrobnosti. Sledováním majáku ZE2JV (144,160 MHz) na Kypru u 5B4WR (5978 km) po dobu 335 dní (duben 1978 až březen 1979) byl zjištěn příjem signálů přes TEP celkem ve 110 dnech, nejsilnější signály byly zachycovány v únoru (až 30 dBμ tj. až 30 μV!), kdy maják ZE2JV byl slyšen ve dnech 1-4, 8-14., 16. a 17., 19., 23. a 26.-28. února 1979. V lednu 1979 byl maják slyšet v 8 dnech, v březnu 1979 v 6 dnech, ale v prosinci 1978 jen ve 2 dnech, v listopadu 1978 ve 4 dnech a signály byly velmi slabé. Důležité je, že rychlý únik a „třepotání“ signálu znemožňují provoz SSB, protože hovor se stává nesrozumitelný. Pozoruhodný je další jev a to určitá směrovost odrazné vrstvy, která se projevuje prostorovým (plošným) omezením a časovými posuny teritorií, ve kterých jsou signály vzájemně slyšet, protože např. v době úspěšných spojení SV-ZS sice 5B4WR i další stanice na Kypru poslouchaly od 1600 do 1930 GMT maják ZE2JV v síle až S7, ale spojení SV-ZS po 1800 GMT vůbec neslyšely!
Podle posledních zpráv se podařilo světový rekord na 145 MHz mezitím posunout na vzdálenost přes 8000 km spájením TE mezi I4EAT a ZS3B.
Zdá se, že dojde i na transekvatoriální spojení v pásmu 433 MHz, protože dne 20. března 1979 poslouchaly řecké stanice SV1AB a SV1DH signály majáku ZE2JV v pásmu 70 cm po dobu 15 minut. Charakter signálů připomínal odraz od polární záře, vzdálenost asi 6300 km je zatím nejdelší šíření tropo v pásmu 433 MHz. Zmíněný úspěch je zřejmě hybnou silou pro to, že SV1DH plánuje stavbu majáku asi 1 kW na 70 cm a 5B4WR i ZE2JV též připravují pokusy s šířením TE na 433 MHz.
V pásmu 1296 MHz byl dne 29. prosince 1978 (viz první zmínka v rubrice „Ze světa“ RZ 6/1979) překonán světový rekord troposférickým šířením mezi stanicemi VK6KZ/p a VK5MC na vzdálenost 2109 km. Australské stanice tak drží v současné době světové rekordy v pásmech 433, 1296 a 2304 MHz. VK6KZ/p (Walpole v jihozápadní části Západní Austrálie) měl s VK5MC (300 km na jihovýchod od Adelaide) nejdříve spojení na 433 MHz a po přechodu na 1296 MHz poslouchal VK5MC též VK5KK z Adelaide (QRB 2009 km). Po dokončení spojení s VK5MC (oboustranně 559 při CW a též 55 při AM u VK5MC od VK6KZ/p) navázal VK6KZ/p ještě spojení s již zmíněným VK5KK a dále s VK5RP (také z Adelaide).
    
VK6KZ/p používal FT-101B na 28 MHz (CW, AM) s transvertorem Microwave Module na 433 MHz, kterým budil varaktorový násobič s výkonem jen 3 W! Předzesilovač přijímače obsahoval dvoustupňový zesilovač s BFR91 před konvertorem 433/28 MHz (opět Microwave Module)+FT-101B. Anténou byla parabola o 1 m. VK5MC měl lepší zařízení sestávající z parabolické antény o 6,5 m (!) s montáží el-az, do které jeho vysílač (2x 3CX100A5) dodával asi 45 W výkonu. Na vstupu přijímače měl předzesilovač s tranzistorem NEC 1336 (3 dB čin, šumu). Zajímavé je, že uvedená anténa byla před několika lety použita při spojení EME na 1296 MHz mezi VK3ATN a W2NFA a patří tedy mezi „zkušené veterány“ -  hi. V současné době také VK5MC pracuje na zařízení, které by bylo schopné spojení EME na tomto pásmu.
Světové rekordy na pásmech VKV s pozemským šířením k 1. 3. 1979:
  145 MHz SV1AB   — ZS6DN   7127 km 16.02.1979
 433 MHz VK6XY   — VK3ZQV  2593 km 22.02.1978
1296 MHz VK6KZ/p — VK5MC   2109 km 29.12.1978
2304 MHz VK6WG   — VK5QR   1882 km 17.01.1978
5760 MHz W6IFE/6 — K6HIJ/6  344 km 18.06.1970
10368 MHz G4BRS  — GM3OXX   521 km 14.08.1976
24000 MHz G3BNL  — G3EEZ    156 km 14.09.1975
Z přehledu světových rekordů je zřejmé, že jediné šance pro stanice OK zůstaly již jen na pásmech SHF od 5760 MHz výše a snad na 145 MHz (TEP), ale situace se při dnešní aktivitě na VKV v celém světě někdy mění takřka ze dne na den a neplatí tady „kdo čeká, ten se dočká“!
OK1DAK - RZ 10/1979

V polovině srpna minulého roku se uskutečnil pokus o spojení MS na 145 MHz mezi VE1ASJ a skupinou britských amatérů, kteří pod značkou G4DGU/p pracovali ve čtverci XK74d. Během šestihodinového pokusu byly registrovány obou stranně signály protistanic, ale malé množství přijatých informací nedovolilo pokus uznat za platné spojení. Nejdelší registrovaný odraz byl 750 ms a vzdálenost mezi oběma stanicemi byla 4470 km. Je to zatím nejvyšší kmitočet, kterým se podařilo překlenout Atlantik při vyloučení provozu přes družice.
RZ 1/1980

EI2W pracoval v pásmu 50 MHz již se 40 státy USA a jeho spojení byla s více než 300 různými stanicemi, ze kterých bylo 37xW5, 6xW7 a 4W6! Podle informace od G3IOR dosahuje MUF až 100 MHz
RZ 1/1980

K prvnímu zaznamenání existence transequatoriálního šíření došlo před 21 léty kdy ZE2JV registroval pokusy s radioamatérskou sítí organizovanou v té době ZC4WR (nyní 5B4WR) v pásmech 29, 50 a 70 MHz. O rok později v rámci mezi národního geofyzikálního roku (lOY) instaloval ZE2JV první maják v pásmu 50 MHz a ještě později při mezinárodním roku klidného Slunce (IQSY) i maják v pásmu 29 MHz (účast našich radioamatérů v obou světových akcích tehdy u nás organizoval OK1VR). Celkovou historii sledování transequatoriálního šíření s důležitými daty a technickými podrobnostmi začal od č. 6-7/1980 otiskovat na pokračování britský radioamatérský časopis Radio Communication od ZE2JV (ex-G2AHU) a 5B4WR (ex-G3UYO).
Pro sledování transequatoriálního šíření je vhodné znát kmitočty následujících majáků: ZS6LN 50,035 MHz; ZS6LN 144,115 MHz; ZE2JV 28,33 MHz; ZE2JV 144,160 MHz; ZS6PW 50,029 MHz; ZS6DN 144,129 MHz. Spojení šířením TE bylo navázáno dokonce i provozem FM - G4EGT a G4ETT navázali pod značkami VK8EW a VK8HW taková spojení s Japonskem v pásmu 145 MHz při překlenutí vzdálenosti asi 5200 km.
OK1PG
RZ 10/1980

Nový světový rekord v pásmu 220 MHz vytvořily 9. 3. 1983 svým spojením stanice KP4EOR u San Juanu a LU7DJZ v Buenos Aires překlenutím vzdálenosti 5905 km transequatoriálním šířením za použití CW i SSB. Stanice KP4EOR používala vysílač s výkonem 200 W a anténu se 17 prvky, u stanice LU7DJZ to byl vysílač 70 W o anténa 2x10V. Předcházející rekordní spojení na vzdálenost 4086 km vytvořily v červnu 1959 stanice W6NLZ a KH6UK.
RZ 9/1983

NAUČÍME SE PŘEDVÍDAT VÝSKYT SPORADICKÉ VRSTVY E? [1985]

Václav, OK2-19518
....Z oboru co nejvyšších kmitočtů, které je schopna vrstva Es při vrcholové elektronové koncentraci ještě odrazit, jsou v [4] uvedeny vzácné případy registrace signálů v USA v tamním amatérském pásmu 220 MHz. U nás slyšel Aleš OK2-18728 francouzskou televizi kolem 180 MHz. Další známý vliv na tvorbu vrstvy Es - rozptyl částic meteorických rojů prakticky dokumentují příjmy z 9. 8. 1984 s typickými parametry short-skipového šíření, avšak s charakterem meteorických pingů. Vraťme se ale ještě k nižším kmitočtům s pokusem stanovit princip šíření zachycených televizních signálů ze Z2 a 5Z, opět z Alešova deníku. Zmíněný příjem se dařil zejména začátkem sezóny v květnu a během následujícího měsíce možnosti zřejmě skončily. Utvrzuje mne to v názoru, že mohlo jít o mechanismus transequatonálního šíření, které jak známo vrcholí v období rovnodennosti. Podle uvedené domněnky v březnu v dubnu nejlépe funguje šíření TEP, ale současně probíhá roční minimum výskytu vrstvy Es. Během května pak rovníkový efekt slábne, zatímco činnost vrstvy Es prudce vzrůstá a proto se vyskytne několik kombinačně příznivých dnů, než možnost šíření TEP s přibližujícím se zdejším letním slunovratem prakticky zanikne. Zbývá potom otázka opětného zlepšení v podzimních měsících, do nichž často vrstva Es krátkodobě přetrvává, ale výrazně.
Předpoklad využití zhuštěných oblastí F2, které se vyskytují symetricky severně a jižně od magnetického rovníku, je založena na názoru, že pouze pomocí takového dvojskoku dorazí signál do Evropy v přijatelných útlumových mezích a zkreslení při náročné televizní šíři pásma. Kdybychom uvažovali několikanásobný odraz od vrstvy Es, jejíž příznivé rozložení nad většinou území Afriky by bylo podmínkou, jednalo by se v případě 5Z o skok nejméně trojnásobný a u Z2 o čtyřnásobný. Skutečná cesta signálu bude patrně složitější s uplatněním troposférických refrakcí difrakcí a vlnovodů (duktů), hlavně co do napojení jednotlivých skoků o příznivých úhlů k tomu potřebných. Zmíněné úkazy předpokládáme v oblastech středozemí či severní Afriky. Schéma předpokládané cesty signálu ukazuje obr. 5.
Všechny uvedené vysledované i převzaté poznatky by chtěly přispět k prohloubení zkušeností v popisované a nesporně pozoruhodné partii radiového šíření všem, kdož rádi experimentují, pravidelně a cílevědomě, byť třeba jen poslouchají. Za nasbírané podklady je nutné poděkovat na prvním místě Alešovi OK2-18728, dále Ondrejovi OK3AU, Zdeňkovi OK1-21470, Luďkovi OK1-21469, Jožovi OK3-16841, Járovi z RK OK2KGU, Vláďovi OK1-19129, Petrovi OK1MGW a mnohým dalším spolupracovníkům včetně Karla Honzíka z Plzně a ing. Vojtěcha Taláka z Buchlovic.
OK2-19518 - celý článek o Es viz: http://www.ok2kkw.com/next/1985es.htm
RADIOAMATÉRSKÝ ZPRAVODAJ 4/1985

  Deník Standy OK1MS (ex OK1MBS) z února 1982 (pro zvětšení klikněte na obrázek)

Historie TEP na 144 & 432 MHz v OK

EA6VQ a OK2POI o TEPu v OK
(11-Feb-2005) OK2POI přispěl na webové stránky EA6VQ následujícími informacemi ohledně příjmu signálů TEP v OK:

"četl jsem v nějaké starší amatérské publikaci informaci o OK1MBS a OK1AIY. Tyto stanice slyšely TEP v OK na 2m a dokonce i na 70cm! Kontaktoval jsem je a oba tyto informace potvrdili.

Standa OK1MS (ex.OK1MBS) je jeden ze špičkových EME operátorů, mimo jiné získal i 2m DXCC No.14 a 2m WAZ No.1(!). Standa poslouchal několikrát na dvoumetru maják Z22JV
(qrb 7716km) v jeho QTH JO70SL na EME anténu v únoru 1982, vždy okolo 18h UTC. Signály byly vždy velmi slabé, většinou 439.
(Added to the QSO/SWL listing and to the Map)

Pavel OK1AIY je špičkový VHF,UHF a SHF konstruktér a operátor (je QRV na všech VKV pásmech až do 241GHz). Pavel byl QRV v 1.subregionálním závodě 1981. Volal CQ na 432,200 v neděli ráno jižním směrem. Po jeho CQ uslyšel silný signál ZS6LW (qrb 8645km), ale spojení se nepodařilo dokončit, protože si ZS6LW myslel, že Pavel 1AIY je jeho kamarád ze sousední vesnice :-). Signály byly skutečně od ZS6LW, jak on sám později potvrdil písemně.
Můj názor je, že si nejsem jistý že šlo o TEP, protože:
-signál byl slyšen během dne,
-signál byl nezkreslený a silný."
Tolik info Jirky, OK2POI.

OK1VPZ dodává: "byl jsem ve stejnou dobu na pásmu také (jako OK1KRA). ZS6LW byl slyšen asi 30 vteřin a vedle OK1AIY jej poslouchal také OK1MWD.
ZS6LW nastavoval PA  a vysílal směrem na sever. Jeho signály v OK postupně zeslábly a ztratily se. Jak k přenosu tohoto signálu došlo, je dodnes záhadou.
Když už jsme u těch záhad: na počátku roku 1979 jsem na 70 cm slyšel své vlastní odrazy se zpoždením asi 2 vteřiny při nasměrování antén na sever. Používal jsem tehdy v klubu asi 30W a 20-ti prvkovou anténu. Nejsilnější (cca 559) odrazy přicházely asi z azimutu 350°. Při odsměrování rychle slábly a měly asi 200Hz doplerovský posun. Celý úkaz trval asi 2 minuty, potom odrazy zeslábly a ztratily se. Byl jsem z toho tenkrát dost vyjevený...Dodnes nevím, co to bylo."
Poznámka OK1TEH: Jev LDE (zpožděné echo) se mi také stal 19.června 2006. Když byl MUF blízko 144 MHz, volal jsme směrem na východ CQ DX na 144.295 SSB. V 16:15utc mě zavolal (myslím, že značka je správně) OK1IEI z Prahy a říkal mi, že mě slyšel se zpožděním asi 1.sekundy. Já jsem si svého echa vědom nebyl a Sluneční aktivita byla minimální. Použito zařízení 100W PA 10el  DK7ZB.
Ale zpátky k TEP: signály TEP z dvoumetrového majáku z jižní Afriky byly zachyceny také v Praze v OK1KRA (při použití EME antény 4 x 18 el F9FT). David (nyní OK1RK) vzpomíná, že o tom učinil zápis do staničního deníku. Zkusíme tyto informace najít
POLÁRNÍ ZÁŘE [+TEP]            Franišek Janda, OK1HH
...Transekvatoriální šíření radiovln, zejména VKV, by si pro svou výjimečnost zasloužilo zvláštní kapitolu. Jeho objev byl překvapivý a lze říci i „ryze amatérský“. Dodnes neexistuje dostatečně věrohodná teorie, která by je vysvětlovala, a to je i jeden z důvodů, proč se minula úspěchem většina dosavadní snahy je předpovědět. Zatím jen víme, že se vyskytuje v letech vysoké sluneční aktivity, hlavně v březnu, dubnu, září a říjnu. Na základě dosavadních zkušeností se zdá, že se týká rozsahu zhruba 25 až 500 MHz. Šíření probíhá na trasách o délce 5 až 9 tisíc kilometrů bez toho, že by signál dosáhl zemského povrchu mezi koncovými body. Koncové body jsou rozloženy přibližně symetricky vůči čáře nulové magnetické inklinace. Podíváme-li se na mapu světa, najdeme lehce tři nejvhodnější oblasti pro využití transekvatoriálního šíření - a skutečně ve všech, třech byla existence tohoto šíření potvrzena. Jedná se o trasy: Střední Amerika-Jižní Amerika a jižní Atlantik (ostrov sv. Heleny), Japonsko-severní Austrálie, a konečně pro nás nejzajímavější: střední a jižní šířky Evropy a severní Afrika-jih Afriky. Zdá se, že Československo leží na severní hranici oblasti, z níž lze tohoto druhu šíření byť výjimečně, ale přece jen využít. Svědčí o tom signály z jižní Afriky, zachycené vícekrát stanicí OK1MBS v pásmu dvou metrů, stanicí OK1AIY dokonce v pásmu 70 centimetrů (na jaře roku 1981). Signály přijímané u OK1AIY byly nejen překvapivě silné, ale zcela jistě pravé. Že nebylo navázáno spojení lze přičíst tomu, že jihoafrický operátor nevěnoval dostatečnou pozornost přijímači.
Pro volbu odpovídajícího vybavení stanice lze vycházet z těchto dosavadních výsledků: útlum šířící se vlny bývá značný, např. nejmenší dosud změřený (mezi Zimbabwe a Kyprem) činil v pásmu dvou metrů 40 dB vůči volnému prostoru. Šum bývá vyšší, než při jiných druzích šíření VKV. Směrový rozptyl přicházejících signálů klesá s rostoucí vzdáleností od čáry nulové magnetické deklinace. Kmitočtový rozptyl může být značný. Z toho vyplývá nutnost použití vysílačů o výkonu nejméně 100 a raději několik set wattů, přijímačů s šumovým číslem asi 2 dB a proměnnou selektivitou, antén s dostatečným ziskem, ale na druhé straně nepříliš úzkým vyzařovacím diagramem, i když díky poloze Československa na severní hranici oblasti možného spojení tento poslední požadavek ztrácí důležitost. Na rozdíl od jiných druhů šíření není správné kalkulovat s hodnotou efektivního vyzářeného výkonu - při současném šíření po více drahách s proměnným zpožděním se jeho hodnota neustále mění. Výskyt transekvatoriálního šíření bude v nejlepším případě řídký a proto se vyplatí hlídat je pokud možno každý večer. Nevýhodou je poměrně malý počet stanic s odpovídajícím vybavením.
Amatérská radiotechnika a elektronika - 1.díl - OK1YG a kol. 1984

 

A co po roce 2000? 

Více o nových výskytech TEP zde:
    http://www.vhfdx.net/tep.html

No comments:

Post a Comment